Harry Potter a Princ dvojí krve
Fanoušky sice nejdříve rozhonilo posunutí premiéry hotového filmu téměř o tři čtvrtě roku, ale nechávali se uchlácholit řečmi producentů o tom, jak tento (v pořadí již šestý) díl bude skvěle vyvážený - komediální pasíže ještě zábavnější a temné pasáže nebývale drsné. Vůbec poprvé nám neslibovali "větší a temnější" epizodu, ale naopak odlehčenou. Výsledkem není ani tak Harry Potter, jako letní romantická komedie. A (doufejme) že poslední epizoda, kterou můžete s klidem pustit i své desetileté ratolesti.
Přitom začátek působí více než slibně - Smrtijedi, temní služebníci lorda Voldemorta, decimují Londýn i s Příčnou ulicí, ničí mosty, okna, a vůbec všechno co jim přijde pod hůlku a mudlové naprosto nechápou co se děje. Pak se ovšem děj vrátí zpět k ústřední trojici a od té doby se až na krátké chvilky neřeší nic jiného než čarodějnické trable s láskou a rozbouřené hormony.
Ron se zamiluje do půvabné spolužačky Levandule Brownové, Hermioně se to nelíbí a žárlí a hlavní hrdina Harry zažije poblouznění do Ronovy sestry Ginny a zároveň se bojí že si tím pošle svého nejlepšího kamaráda proti sobě.
Naštěstí Harry také tráví hodně času s protentokrát nesmírně upovídaným bradavickým ředitelem Albusem Percyvalem Wulfricem Brianem Brumbálem (ach ti Britové a jejich jednoduchá jména), aby se vydal po stopách Voldemortovy minulosti a odhalil tak jeho slabiny. Flashbacky jsou sice povedené, ale oproti knize je jejich počet osekán na pouhé dva, a to ty nejdůležitější. Dospělý a již plně démonický lord Voldemort s tváří Ralpha Phiense se tedy na plátně vůbec neobjeví. Phiensův synovec sice v roli osmiletého Pána zla ale podává dost slušný výkon, i přesto bych se raději z filmu dozvěděl například něco o Voldemortově rodině než o stíhačce Levanduli, jelikož zamilované scény mohly falshbackům s klidným svědomím uvolnit místo.
V důsledku toho všeho fandům předlohy asi musí připadat, že se film knihou pouze volně inspiroval, a ne byl její plnohodnotnou adaptací, za což může především fakt, že se vrátil dvorní scénárista série Steve Knovles, který je zvyklý stránky vyhazovat po tuctech. U předchozího (výborného) Fénixova řádu totiž chyběl. Asi to je i tím, že poprvé bylo při natáčení nějakého dílu známo, jak celá sága dopadne (sedmý díl je už dopsaný hodně dlouho), takže tu i naopak něco i přibyde, protože tvůrci vědí, že se jim to příště zůročí (Siriusův bratr Regulus, únos pana Ollivandera), ale působí to trošku násilně.
Některá dost zásadní a šokantní odhalení, tedy trumfy knihy, tedy na plátně vůbec neuvidíte, smrt jedné z hlavních postav je až na to, kdy jí ostatní vzdají hold, tak odfláknutá, že vás vůbec nemá šanci nějak zaskočit nebo dokonce rozesmutnit (i její pohřeb letěl ze scénáře ven), nezjistíte nic o propojení naší a kouzelnické vlády a když se konečně dozvíte kdo nebo co je titulní Princ, hlavou vám narozdíl od knihy blýskne pouhé: "No a co?" Naproti tomu Jim Broadbent v roli Horacia Křiklana, nového učitele lektvarů je skvělý a postavu dobře vystihuje. Stálice v osazenstvu hrají své postavy stejně jako dosud.
Zkrátka jde vidět, že autoři se již plně soustředili na finální sedmý díl rozdělený na dvě poloviny a Princ dvojí krve je jenom výplň. Chybí i bitva v Bradavicích na konci (protože má být něco podobného i v sedmičce a autoři se nechtějí opakovat, stejně jako celá řada hlavních tahounů a trimfů knihy - třeba ve sloganu filmu zmíněná "Temná tajemství". Moc jich nebylo že?
Přesto je film z režisérského hlediska zvládnutý velmi dobře a jsem tedy dost zvědavý na filmy Davida Yatese, které přijdou po Potterovi (právě kvůli neustálému střídání režisérů měla série hodně kolísavou kvalitu - proto mě zaskočilo že i přesto, že se od pětky režisér ustálil, nastolený trend to nemění).
Trochu do pozadí protentokrát bohužel ustupuje i soundtrack. Ty nejlepší melodie jsou tu ještě od minula, a vůbec už hudba není tak výrazná jako dřív a s určitostí o ní můžeme říct jenom: "Je tam."
Přesto všechno to vůbec není špatný film, jak by se po přečtění této recenze mohlo zdát. Bude se vám líbit o něco víc, jestli jste nečetli knihu - v tom případě to ale koukejte napravit, protože díky ní dostanete ke všem postavám i zvratům mnohem lepší vztah a vůbec celý slavný Potter dostane větší hloubku.
Verdikt: Na vážkách mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nejlepším dílem podle mě i nadále zůstává Cuaronův Vězeň z Azkabanu. Po brilantním Fénixově řádu mírné zklamání, přesto docela dobrá romantická komedie, nebudete li to vnímat jako Potterovku, ale zamilovaný příběh z britského internátu, kde kouzla a pár skvělých scén a momentů jsou jako bonus. A přitom to mohl být tak skvělý díl!
Hodnocení: **** (čtyři hvězdičky z pěti)
Komentáře
Přehled komentářů
Knížku jsem, jako správný fanoušek Harryho Pottera četla a opravdu mě nadchla. I když na Vězně z Azkabanu nemá, děj v knize je úžasný. U filmu mě proto zklamaly právě chybějící vzpomínky... Jak já se těšila na Voldemortova dědečka a matku... A nic... To bylo opravdu zklamání, stejně jako Brumbálův pohřeb, jenž měl být dle knihy monstrozní událost...opět chyběl... přišlo mi to jako nedůstojmé rozloučení, vzhledem k tomu, co Brumbál za ta léta dokázal... I tak se mi film líbil a celý zážitek z kina zkazil jen táta, který usnul vedle mě :D
Zklamání?
(smiley94, 25. 9. 2009 16:47)